pralesnička barvířská
Dendrobates tinctorius
| Třída | obojživelníci |
| Řád | žáby |
| Čeleď | pralesničkovití |
| Velikost | délka těla 3 – 4 cm, hmotnost 11 g |
| Potrava v přírodě | mravenci, octomilky, mšice |
| Rozmnožování | klade 2 – 6 vajíček, doba inkubace 14 – 18 dní |
| Biotop | tropický deštný les |
Zajímavost
Zbarvení je velmi variabilní. Existují černé žáby se žlutým a zeleným akcentem na těle, stejně jako exempláře s modrými končetinami, které mohu mít i černé skvrny. Dále mohou existovat tmavě až světle modře zbarvené exempláře s černými skvrnami na hřbetě, které byly dokonce popisovány jako samostatný druh D. azureus. Podle novějších výzkumů jde ale jen o barevnou variantu. Samečci jsou menší než zavalitější samičky. Dospělci žijí ve stromovém patře.
Patří mezi tzv. šípové žáby, jed těchto žab využívají jihoameričtí indiáni k přípravě jedových šipek. Pralesničky mohou mít v sobě až 1 miligram jedu, což stačí k usmrcení 15 lidí, 10 000 myší nebo dvou slonů. Jed je alkaloidní batrachotoxin, napadá sodíkové kanály buněk, zabraňuje přenášení nervových impulzů a zanechává svaly v neaktivním stavu smrštění, což může vést k zástavě srdce nebo fibrilaci – chaotickému stahování srdečních síní.
Jed pralesniček souvisí s potravou, kterou konzumují. V kolumbijské džungli žerou jedovaté mravence, což posiluje toxičnost jejich jedu. V zajetí chované pralesničky dostávají k jídlu většinou nejedovatý hmyz, jako jsou octomilky a jejich jed bývá velmi slabý.
Jed žáby vylučují kůží na povrch těla a sekret navíc silně páchne, což má predátory předem odradit. Sekret slouží i jako ochrana před mikroorganismy – chrání pralesničky před plísňovými, bakteriálními a parazitickými onemocněními.
Ohrožení
Tento druh je ve volné přírodě málo dotčený.
