Oryctolagus cuniculus f. domesticus
Třída | savci |
Řád | zajíci |
Čeleď | zajícovití |
Velikost | hmotnost 3-4 kg |
Potrava | zelená píce, zeleniny, větvičky, zrniny |
Rozmnožování | březost 31 dní, rodí 6-8 mláďat |
Biotop | domestikovaný druh |
Králík byl zdomácněn teprve nedávno, ve středověku. Nejprve byl chován v klášterech a teprve asi před 120 lety lidé začali vyrábět králíkárny a záměrně šlechtit různá plemena – pro maso, pro kožešinu, nebo jen tak pro radost. Králík divoký žije v početných koloniích v podzemních norách a mnohé z jeho chování podědil i králík domácí. Králíkárna mu vlastně nahrazuje doupě, chrání ho před průvanem a poskytuje mu pocit bezpečí.
Naše původní plemeno český strakáč představuje nejstarší středně velké strakaté plemeno v Evropě. Český strakáč je přímým potomkem českého stájového králíka, který je v tuzemsku popisován již od 18. století, výraznější zmínky o něm jsou však až z 19. století. Tehdy byli králíci považováni za „doplňková“ domácí zvířata a jejich systematickému chovu a hospodářskému významu se nevěnovala pozornost. Význam českého strakáče jako národního králíka propagoval zakladatel tuzemského králíkářství Jan Václav Kálal z Bernartic u Tábora, který na přelomu 19. a 20. století soustředil pozornost šlechtění tohoto původního českého králíka.
Jedná se o domestikované plemeno, jehož stavy ve volné přírodě se nesledují.