duhovka lososová

 Glossolepis incisus

Zajímavosti

Je také známá jako gavúnek lososový. Obývá pouze jezero Sentani v Irian Jaya, což je indonéská část ostrova Nová Guinea. Zdržuje se nejčastěji u břehů, s oblibou vyhledává hustou spleť rostlin nebo ponořené větve a kmeny.  Samice klade jikry mezi rostliny, kde je přichytí pomocí jemných vláken. O jikry ani potěr duhovky nepečují.

Samci tohoto druhu jsou zvláště v době tření jasně lososově zbarvení a mají zlatavý pruh v přední části těla. Odtud pochází jejich název. Samice jsou nenápadně stříbřité. S podobnou pohlavní dvojtvárností se setkáme u většiny zástupců čeledi duhovkovití  kam duhovka patří.

Ohrožení

Hlavním důvodem ohrožení  nárůst lidské populace v okolí jezera Sentani. Vyšší počet lidí produkuje také více odpadu a stoupá tak znečištění jediného jezera, ve kterém se tento druh vyskytuje. Přesto se uvádí, že populace tohoto druhu je nyní stabilní.

dánio pruhované

 Danio rerio

Zajímavost

Občas se můžete setkat také s názvem danio zlaté a velmi často pak s názvem zebřička.Sameček je delší a štíhlejší. Zlatožluté pruhy se u samce výrazněji lesknou. Samička je plnější v břišní části, které je bělavé. Pruhování není tak výrazně lesklé, pruhy místo zlaté mohou mít spíše stříbrný nádech. Charakteristické pro obě pohlaví jsou modré, kovově lesklé pruhy po celé délce těla a dva dlouhé a dva krátké vousky kolem tlamky.

Danio pruhované je významným modelovým organismem pro laboratorní pokusy. Hlavní výhodou je jeho průhlednost, díky které je možné sledovat většinu procesů během embryonálního vývoje. Čeští vědci využívají dania pruhované ke studiu základních procesů tvorby krve. Překvapivě je proces krvetvorby u tohoto druhu téměř stejný, jako u lidí. Akademie věd ČR plánuje využít dania pruhované pro výzkum závažných lidských onemocnění, jako je například leukémie.

Ohrožení

Danio pruhované se bez problémů množí ve volné přírodě i v zajetí, jeho volně žijící populace nijak významně neklesá, proto je na Červeném seznamu ohrožených druhů vedeno jako málo dotčený druh.

bichirek úhořovitý

Erpetoichthys calabaricus

Zajímavost

Bichirek úhořovitý je známý také pod názvem bichir kalabarský. Pohybují se krouživým pohybem těla podobně jako hadi. Jde o nočního tvora, který svou kořist vyhledává pomocí trubicovitých nozder na předku hlavy. Kořist požírá v celku.

V těle bichirka se nacházejí plicní vaky, díky kterým je schopen dýchat atmosférický kyslík. Nadechovat se tedy chodí k hladině. Díky tomu dokáže mimo vodu přežít až 8 hodin, pokud jeho tělo zůstane stále vlhké.

Ohrožení

Tento druh je známý ze čtyř říčních systémů. Bichirek je ohrožen degradací a ztrátou stanovišť v důsledku odlesňování, zemědělství a rozvoje měst. Má se však za to, že je tento druh poměrně odolný vůči změnám stanovišť, proto je hodnocen jako téměř ohrožený. 

Chov v Zoo Ústí nad Labem

Tento druh je chovaný v samostatné nádrži v pavilonu exotária.

duhovka diamantová

 Melanotaenia praecox

Zajímavost 

Při tření se samci ukazuje tzv. „pářící proužek“ svítící bílou barvou, který se táhne od vrcholku nosu ke kořeni první hřbetní ploutve a částečně i za ní. Tento proužek je rychle se měnící barevný signál a je řízen pohlavními hormony. Svícení pářícího proužku může trvat od necelé sekundy až po několik sekund. Tento proužek mají téměř všechny druhy duhovek. Bývá bílý, žlutý, světle modrý nebo oranžovo-hnědý (barvy jsou různé podle druhu).

Ohrožení

Tento druh je v přírodě málo dotčený a jeho populace je stabilní.

duhovka Boesmanova

 Melanotaenia boesemani

Zajímavost 

Tento druh duhovky se v dospělosti vyznačuje odlišnou barvou přední a zadní části těla u samců. Přední část těla bývá zelenomodrá, zadní pak žlutooranžová. Samice bývají méně výrazné a mají žlutozelené zbarvení těla. Samci mívají nejvýraznější zbarvení ráno při východu slunce, kdy se předvádějí svým potenciálním partnerkám.

Jako všechny druhy duhovek, samice vypouští jikry volně do vody a dál o ně již nijak nepečuje.

Ohrožení

duhovka Bleherova

 Chilatherina bleheri

Zajímavost

Patří k nejkrásněji zbarveným duhovkám – stříbřité nebo modrozelené tělo je podél hřbetu pastelově žluté až červené, ocasní ploutev je červená. Vybarvení je u samců výraznější než u samic. Duhovka Bleherova byla objevena teprve v roce 1982 a stala se velmi oblíbenou akvarijní rybou, kterou lze poměrně snadno rozmnožit. V době tření se samcům vytvoří výrazný pruh na čele, kterým láká samici. Samice vypouští jikry volně do spleti rostlin, a to denně po dobu několika týdnů. Jikry jsou malé a průsvitné. Ryby se většinou třou v blízkosti rostlin a protože jsou jikry lepivé, tak na nich zůstanou přichyceny. Pohlavní dospělosti dosáhnou mezi 6 a 7 měsícem.

Ohrožení

Tento druh ryb je ohrožen převážně vysazováním nepůvodnch druhů ryb, jako jsou například kapři či tilápie. Duhovka jsou velmi náročné také na kvalitu vodu, které omezuje možnost jejich výskytu.

duhovka třípruhá

 Melanotaenia parkinsoni

Zajímavost 

Po stranách jsou tři pruhy, proto vznikl název třípruhá. Střední pruh začíná u úst, prochází okem a končí na konci ocasní stopky. Horní (méně vidět) a spodní pruh probíhají paralelně s nejvýraznějším prostředním pruhem. Tyto duhovky se v chovech vyskytují v mnoha barevných variantách.

Samec je barevnější než samice a má špičatou hřbetní a řitní ploutev. Jikry kladou v blízkosti rostlin, na které se přilepí. Mladí se líhnou do týdne a za další cca 3 dny se rozplavou. Potěr je drobný a roste pomalu. Pohlavní dospělosti dosahují za 6 – 7 měsíců.

Ohrožení 

Tento druh není ve volné přírodě ohrožen vyhynutím a jeho populace jsou stabilní. Přesto, že nehrozí ohrožení celého druhu, některé populace mohou být ovlivněny těžbou, intenzivním zemědělstvím či  úbytkem a znečištěním vod.

duhovka Parkinsonova

 Melanotaenia parkinsoni

Zajímavost 

Samci jsou oproti samicím větší a barevnější. Od poloviny těla k ocasu mají oranžové skvrny. Každý jedinec má originální zbarvení, které se u jiného neopakuje. Jako všechny druhy duhovek se vytírá v krátkých časových intervalech jednoho až dvou dnů. Jejich jikry jsou specifické přítomností vláken, která se při doteku s třecím substrátem smrští a přilnou k němu. Jikry kladou v blízkosti rostlin, na které se přilepí. Mladí se líhnou do týdne a za další cca 3 dny se rozplavou. Potěr je drobný a roste pomalu. Pohlavní dospělosti dosahují za 6 – 7 měsíců.

Ohrožení 

Tento druh není ve volné přírodě ohrožen vyhynutím.

keříčkovec sp.

Clarias sp.

labeo červenoploutvé

Epalzeorhynchos frenatum

krunýřovec řasnatý

Ancistrus cirrhosus

krevetka červená

Neocaridina denticulata

pancéřníček zelený

Corydoras aeneus

pancéřníček kropenatý

Megalechis thoracata

Zajímavost

Sameček má první paprsek prsních ploutví silnější a protažený, samička ho má kratší. Samečci mají v době tření perleťově zbarvené břicho. Samička je mnohem statnější než samec a vytírá se do pěnového hnízda zbudovaného samcem. Hnízdo plave u hladiny. Sameček se postaví svisle pod toto hnízdo a láká samičku aby odsála mlíčí. Ta potom klesá ke dnu, odkud vzápětí s jikrami mezi břišními ploutvemi vystupuje pod hnízdo, do kterého uloží oplozené jikry. K oplození tedy dochází tak, že samička vždy několik jiker upustí do spojených ploutviček na břichu a sameček je oplodní. Sameček jikry hlídá. Plůdek se vylíhne mezi čtvrtým až šestým dnem a rozplave se během jednoho dne.

Zbarvení ryb je celkově hnědé s tmavými skvrnami. Břicho je světlejší až do světle šedé. Tmavé skvrny pokrývají celé tělo včetně ploutvý. Často se můžete setkat také se světlou nebo naopak temně tmavou variantou, tato variabilita je mnohdy dána prostředím ve kterém ryby žijí nebo odráží jejich zdravotní stav. Pokud hledají potravu, jsou to velcí bagrovači dna. Mimo dobu tření jsou rybky mírumilovné a snášenlivé. 

Ohrožení 

Tento druh není veden na seznamu ohrožených druhů zvířat.

peřovec skvrnitý

Synodontis eupterus

parosnička rajská

Dyscophus antongilii

parmička žraločí

Balantiocheilos melanopterus

parmička Schwanenfeldova

Barbodes schwanenfeldii

piraňa Nattererova

Pygocentrus nattereri

Zajímavost

Pirani mají v mohutných čelistech extrémně ostré trojúhelníkovité zuby. Spodní a horní zuby do sebe zapadají, takže ryba efektivně vykousne kus masa z oběti. To pak požírá velkou rychlostí, což připomíná chování některých druhů žraloků. Její specifický výraz dotváří předsunutá dolní čelist, která je taktéž dobrým pomocníkem při trhání potravy.

Efektivita piraního kousnutí není daná jen tvarem zubů – svou roli hraje i síla stisku čelistí. A ta nemá ve světě obratlovců obdoby. Vědci před časem prozkoumali čelisti největšího dravého druhu, až 30 cm dlouhé pirani stříbřité (Serrasalmus rhombeus). A zjistili, že je schopná vyvinout sílu třicetkrát převyšující její vlastní váhu. Stisk jejích čelistí je tedy třikrát silnější než u podobně velkého aligátora.

Za nejsilnější kousnutí na světě vděčí pirani mohutným žvýkacím svalům, které představují až 2 % jejich celkové váhy. Svaly se upínají k dolní čelisti v bodě, který umožňuje rozložit sílu skusu na celou její délku. To znamená, že sval na ni působí stejnou silou od kloubu až po špičku.

Při lovu všechny ryby nehybně číhají, poté následuje rychlý útok. Když je oběť velká, většinou ji nejprve obklíčí a jedna z mladších ryb zaútočí jako první. Střelhbitě připlave k oběti a jedním silným kousnutím vytrhne kus masa. Pokud se oběť nezačne výrazně bránit či neutíká, začnou útočit i ostatní ryby. Zmítání lapené kořisti piraně dráždí, o to víc jsou agresivnější. Tito dravci jsou schopni otrhat maso a kůži oběti až na holou kostru do několika minut.

Obvykle se živí živočichy menšími, například hmyzem, korýši, nebo jinými rybami, nepohrdnou ale ani ptákem, drobnějším savcem a různými semeny a plody, které spadnou do vody. Pokud se naskytne příležitost, nebo je nízký stav vody a málo potravy, velikost jejich úlovku nehraje roli. Smůlu má kapybara, kůň, někdy i člověk. Ke kořisti je láká pach krve. Při krmení se o potravu  dokáží  pěkně porvat a způsobit si vzájemně i hluboké rány. Ty se jim však velmi dobře hojí.

Pirani se dokáží hlasitě dorozumívat formou zvuků, které se dají popsat jako bubnování, štěkání, vrzání a kvákání. Umožňuje jim to sval napojený na plynový měchýř, který stimulací vibruje a vyluzuje různé tóny.

Traduje se, že dokonce samotní indiáni používali ostré trojhranné zuby piraně místo žiletek.

Ohrožení 

Tento druh není veden na Červeném seznamu ohrožených druhů zvířat, vydávaným Mezinárodním svazem ochrany přírody (IUCN).

parmička purpurová

Pethia nigrofasciata

parmička indická

Pethia ticto

parmička čtyřpruhá

Puntius tetrazona

parmička duhová

Puntius titteya

Zajímavost

Jsou to kaprovití, a tak podle toho vypadají – mají „zavalité“ kapří tělo a jeden pár vousků v koutcích tlamky. Také se podle toho chovají – jsou to při své velikosti „silné” rybky, které se vehementně hrnou za potravou, občas se chovají drze, ale nejsou útočné. Samci jsou v období tření intenzivně červení, samice červenohnědé. Jejich základní zbarvení je stříbrné s nádechem žluté až červené barvy. Přes tělo je dobře viditelný hnědý pruh, který začíná od tlamky o končí až ocasní ploutvý. Ryby se třou na rostlinky (např. na měchýřku jávskou), na které se lepivé jikry snadno přichytí. Samečci si navzájem imponují a neškodně spolu bojují.

Ohrožení

Parmičky duhové jsou ve volné přírodě zranitelné s klesajícím populačním trendem. Tento druh má omezený areál výskytu, který je zpravidla mimo chráněná území. Hlavní hrozbou je obchod s okrasnými rybami a s ním související rozsáhlý export. Na Srí Lance je také hojně evidováno vypouštění okrasných ryb do volné přírody, kde se stávají invazními. Tento druh je ohrožen také ztrátou stanovišť a jejich fragmentací. Nejvýznamnější jsou v tomto ohledu vlivy vodní elektrárny, která odvádí vodu, mění proudy, zákal i teplotu vody.

parma Wetmoreova

Hypsibarbus wetmorei

sekavec příčnopásý

Pangio kuhlii

razbora klínoskvrnná

Trigonostigma heteromorpha

sekavka proužkovaná

Botia striata

sekavka nádherná

Chromobotia macracanthus

tetra červenotlamá

Petitella georgiae

Zajímavost 

Jak už název napovídá, má výrazně červené zbarvení hlavy, a to zvláště v období tření. Tělo je stříbrné barvy, ocasní ploutev má 3 černé a 4 bílé proužky. Samečci jsou štíhlejší a menčí, samičky větší a plnější v bříšku.

Od jí podobných teter rodu Hemigrammus, které mají dvě řady zubů, se tyto odlišují pouze jednou řadou zubů, což však pouhým pohledem nerozeznáme. Odlišit se dají podle podélného tmavého proužku táhnoucího se od středu těla k ocasu, který je zpravidla mírně širší a tmavší, a také jsou znatelně širší tmavé černé pruhy na ocasní ploutvi.

Ohrožení 

Tento druh není veden na Červeném seznamu ohrožených druhů zvířat, vydávaným Mezinárodním svazem ochrany přírody (IUCN).

tetra červenoskvrnná

Hyphessobrycon erythrostigma

Zajímavost

Název v angličtině znamená tetra s krvácejícím srdcem, podle červené skvrny těsně za krytem žaber. Na těle,které je robustní, má modrofialový podélný pás, který probíhá přes celé těle, od hlavy až po ocasní ploutev. Břišní partie jsou bělavé. Hřbetní ploutev je červenočerná a řitní modrobílá. Ocasní ploutev je s nádechem modré. Na bocích, asi v první třetině těla, má rybka červenou skvrnu – cca 3mm velkou. Oční duhovka je v horní polovině jasně červená, dolní bílá, přes oko je svislý černý proužek. Rozdíl mezi pohlavím je nejlépe vidět až u dospělých samců, kteří mají protáhlou hřbetní ploutev. Tu při námluvách plně rozevřou až působí jako plachta.

Ohrožení

Tento druh není veden na Červeném seznamu ohrožených druhů zvířat, vydávaným Mezinárodním svazem ochrany přírody (IUCN).

sumec sklovitý

Kryptopterus bicirrhis

Zajímavost

Ztráta pigmentace v kůži i svalovině způsobila, že je tento druh průhledný. V silném osvětlení nádrže se však průhlednost ztrácí.

Ohrožení

Tento druh je ve volné přírodě málo dotčený.

sekernatka drobná

Carnegiella marthae

Zajímavost

Sekernatky drobné patří mezi tetry žijící v povodí Amazonky v Brazílii a Venezuele. Zdržují se hlavně u hladiny, kde loví drobný hmyz.

Často jsou nazývány sladkovodními létajícími rybami, protože mají ve zvyku v případě nebezpečí vyskakovat nad hladinu. Dokáží vyskočit a “letět” až 2 metry, pokud je pronásledují predátoři.

Ohrožení 

Tento druh není veden na Červeném seznamu ohrožených druhů zvířat, vydávaným Mezinárodním svazem ochrany přírody (IUCN).

trnucha Orbignyho

Potamotrygon orbignyi

Zajímavost 

Trnucha Orbignyho je sladkovodní rejnok, který je klidný a mírumilovný. Lze je chovat i ve společnosti větších ryb. Mladé trnuchy mohou být chovány v hejnu, dospělé samce je třeba chovat jednotlivě, protože jsou teritoriální. Příliš malé ryby mohou považovat za potravu. Dno nádrže musí být vysypané vyšší vrstvou jemného písku, aby nedošlo k jejich poranění. Tyto ryby se s oblibou zahrabávají až po oči do písku. 

Viditelný rozdíl mezi samcem a samicí není, jen u samce se z části břišních ploutví vytvořily pářící orgány (pterygopody). Samice rodí živá mláďat (ovoviviparie). Mláďata po narození, jsou několik centimetrů velká a dokáží okamžitě přijímat pakomáří larvy. Trnuchy dávají nejvíce přednost larvám hmyzu komárů a pakomárů. Přijímají též rybí maso a mořské měkýše. Potravu sbírají výhradně ze dna a to večer nebo v noci. Rejnoci při hledání potravy víří písek proudem vody, který vychází z pěti párů žaberních otvorů. 

Trnuchy jsou vybaveny jedovým trnem, který mají na horní straně konce ocasu. Zranění způsobená tímto trnem jsou hluboká a špatně se hojí.

Ohrožení

Tyto trnuchy jsou ve volné přírodě málo dotčeným druhem.

trnovec hřebenočelý

Agamyxis pectinifrons

tlamovec příčnopruhý

Maylandia zebra

Zajímavost 

Samci mají kulaté, jikernaté skvrny na řitní ploutvi. Samička je nemá, nebo jen velmi málo zřetelné.Hlavní pohlavní rozdíl je ovšem v tom, že sameček je modrý s černými příčnými pruhy a samička oranžová. V mládí nepoznáme rozdíly v pohlaví, jelikož všechny rybky mají modré zbarvení, samcům se toto zbarvení změní ve žluté až v pohlavní dospělosti. Tlamovec příčnopruhý je velice agresivní ryba a nesnese mezi sebou ani jedince svého.

Ryby se ve svém teritoriu vytřou a samička má oplodněné jikry (15 – 40 kusů) v tlamičce až do doby dokud se mladé rybky umí postarat sami o sebe (3-4 týdny). Ještě ale několik dní se můžou v tlamičce matky schovat v případě nebezpečí. Občas se ovšem stává, že samec užene samičku před samotným třením k smrti, je tedy vhodné, aby ryby byly ve velmi dobré fyzické kondici a měly k dispozici množství úkrytů. 

Ohrožení

Tento druh je málo dotčený a jejich populace jsou stabilní.

tlamovec Lombardův

Maylandia lombardoi

tetra slepá

Astyanax jordani

tlamovec Baenschův

Aulonocara baenschi

Zajímavost 

Sameček je větší, má intenzivně modrou barvu s oranžově zbarveným hrdlem. Samička je menší, šedohnědě zbarvená. Poté, co se samička vytře, tak všechny jikry posbírá do tlamičky. Jikry a potěr nosí v tlamce. Bývá jich až 60. Takto je opatruje až tři týdny. Potěr přijímá drobnou živou potravu.

Ohrožení

Tento druh je málo dotčený a jejich populace jsou stabilní.

tetra žhavá

Hemigrammus erythrozonus

Zajímavost 

Jedná se o mírumilovnou hejnovou rybičku vhodnou do společenského akvária. Tetry žhavé patří k rybám, které vypouštějí jikry volně do vody. Pohlavní dospělosti dosahují zhruba ve věku od osmi do devíti měsíců. Po páření samička vytře své jikry. Tyto jikry se díky svému lepkavému povrchu usadí na vodních rostlinách nebo jiných předmětech v nádrži. Již jeden den po vytření jiker se vyklubou malé rybky, které se nejdříve živí svým žloutkovým vakem a poté se mohou krmit živým krmivem ve formě Artemia Nauplien.

Ohrožení

Tento druh je ve volné přírodě málo dotčený.

tetra červenoústá

Hemigrammus rhodostomus

Zajímavost 

Její hlavní charakteristikou je její červené čelo a v případě dobré kondice má stříbřitou duhovku. Ocasní ploutev je páskovaná černo-nažloutlou bílou barvou. Všechny ostatní ploutve jsou bezbarvé s bílou špičkou nebo lesklou slabě zelenou. Paradoxně jsou samice statnější a silnější než samci.

Ohrožení 

Tento druh není veden na Červeném seznamu ohrožených druhů zvířat, vydávaným Mezinárodním svazem ochrany přírody (IUCN).