aligátor americký

aligátor americký

Zajímavost 

Aligátor americký bývá též označován jako severoamerický, mississippský či štikohlavý. Mláďata aligátorů se živí převážně hmyzem a jeho larvami, hlemýždi, pavouky nebo červy, občas i drobnými rybkami. Postupem času se začnou živit většími živočichy, jako jsou ryby, žáby, krysy či želvy až postupně přejdou na stravu dospělců. Největší jedinci si příležitostně troufnou i na velké šelmy, jako jsou pumy nebo dokonce medvědi.

V žaludcích aligátorů amerických lidé často nacházejí kameny. Aligátoři kameny záměrně požírají, aby jim pomáhaly při semletí a trávení potravy, jelikož svou kořist polykají po velkých kusech nebo vcelku. Podle posledních výzkumů kameny aligátorům pomáhají také udržet se déle pod hladinou a potápět se do větších hloubek.

Samice vrší z bahna a zahnívajících rostlinných zbytků kupovité hnízdo o průměru 150-200 cm a výšce až 90 cm. Dovnitř klade 20-60 vajec (dlouhá 7,5 cm) s tvrdou skořápkou. Teplo vznikající hnilobným procesem uvnitř hnízda zajišťuje úspěšnou inkubaci. Malí aligátoři měří 20–25 cm a líhnou se přibližně za 65 dní. Svými hlasy přivolají samici, která hnízdo rozhrabe. Mláďata se v blízkosti samice drží ještě 1-3 roky.

Ohrožení 

Tento druh aligátora patří podle IUCN (Mezinárodní svaz ochrany přírody) mezi druhy málo dotčené. Aligátor americký je široce rozšířený, populace se odhaduje na více než 1 000 000 jedinců a jejich počty stále rostou. Na počátku 20. století byli aligátoři téměř vyhubeni kvůli lovu pro jejich kůži. Nyní je opět povolen kontrolovaný odstřel.

Chov v Zoo Ústí nad Labem

Samec Libor je služebně nejstarší zvíře v naší zoo. Dvakrát za rok se stěhuje – na jaře ze zimoviště do letního výběhu a v říjnu zase zpět. V letním výběhu není příliš aktivní, což vede některé návštěvníky k pocitu, že se jedná o sochu a pro ověření, zda je živý po něm házejí různé předměty a v minulosti takto došlo k několika zraněním. Na podzim 2013 přicestovala z plzeňské zoo samice, které chovatelé zpočátku říkali kvůli její velikosti Ještěrka, ale později dostala jméno podle nenasytné rostliny z filmu Adéla ještě nevečeřela.

agama Weberova

Hydrosaurus weberi

Zajímavost

Agamy Weberovy v průběhu svého života mění složení svého jídelníčku. Mláďata do 1 roku života požírají výhradně hmyz, dospělí jedinci se poté stávají všežravci – rostlinná složka u nich tvoří cca 30% jídelníčku. Ve stáří pak postupně přecházejí na téměř vegetariánskou stravu.

K páření u těchto agam dochází od prosince do února. Po 6 až 8 týdnech pak samice kladou vejce do vyhrabaných děr, které ihned znovu zahrabávají. Po dalších 9 – 12 týdnech pak dochází k líhnutí mláďat.

Ohrožení

Agama Weberova je nejvíce ohrožena úbytkem přirozeného prostředí. K tomu dochází hlavně kvůli těžbě dřeva a rozmachu průmyslového plantážního zemědělství. Podle posledních odhadů žije ve volné přírodě posledních 10 000 jedinců.

Chov v Zoo Ústí nad Labem

Tento druh je momentálně chovaný v zázemí.

agama kočinčinská

Physignathus cocincinus

Zajímavost

Agamy kočinčinské mají už od vylíhnutí oproti tělu nepoměrně velkou hlavu a jejich temeno, záda a ocas jsou opatřeny hřebenem hrotů. U samců bývá hřeben výraznější a hroty delší. Agamy jsou rození atleti. Skvěle plavou, šplhají po stromech a v případě nebezpečí se dokážou postavit na zadní a rychle utéct do bezpečí.

V období páření, které nastává v zimních měsících, jsou agamy agresivní a projevují se kýváním hlavou. Samičky svá vejce zahrabávají do dolíku v kypré a vlhké půdě. O umístění hnízda spolu samice vedou poměrně ostré souboje.

Ohrožení

Populace agam kočinčinských jsou celosvětově vedené jako zranitelné a jejich počty ve volné přírodě stále klesají. Největší hrozbou pro tento druh je úbytek přirozeného prostředí, dále také jejich lov pro maso a černý trh.

Chov v Zoo Ústí nad Labem

Tento druh agam sídlí v přízemí pavilonu exotária ve společné expozici s různými druhy želv a agam.

dlouhokrčka drsná

Macrochelodina rugosa

čukvala zavalitá

Sauromalus obesus

blavor žlutý

Pseudopus apodus

bazilišek zelený

Basiliscus plumifrons

hroznýš psohlavý

Sanzinia madagascariensis

felsuma

Phelsuma grandis 

Zajímavost 

Jedná se o jeden z největších druhů rodu felsuma, který zahrnuje cca 50 druhů stromových denních gekonů. Felsuma grandis byla dlouhou dobu považována za poddruh felsumy madagaskarské, teprve genetické studie z let 2007 a 2010 potvrdily, že se jedná o samostatný druh.

Stejně jako ostatní druhy gekonů, felsumy nemají oční víčka, oči si proto čistí tak, že si je olizují jazykem. Na spodní straně prstů mají pak příchytné lamely, které jim umožňují udržet se na hladkých površích, dokonce i na skle.

Ohrožení

V současné době je tento druh hodnocen jako málo dotčený, riziko pro něj však představuje hlavně kácení deštných lesů a ničení jeho přirozeného prostředí.

krajta vodní

Liasis mackloti savuensis

krajta královská

Python regius

kožnatka čínská

Pelodiscus sinensis

korovec mexický

Heloderma horridum exasperatum

korálovka sedlatá sinalojská

Lampropeltis triangulum sinaloae

korálovka mexická

Lampropeltis mexicana greeri

karetka novoguinejská

Carettochelys insculpta

kajmánek malý

Paleosuchus trigonatus

leguánovec obojkový

Crotaphytus collaris

leguánek modravý

Petrosaurus thalassinus

leguánek měnivý

Leiocephalus carinatus

leguán zelený

Iguana iguana

krátkokrčka červenobřichá

Emydura subglobosa

krajta zelená

Morelia viridis

Zajímavost

Krajta zelená pochází ze severní Austrálie, Nové Guineii a okolních ostrovů, přesto je svým vzhledem i způsobem života podobná americkému psohlavci zelenému. Jedná se o evoluční jev, kterému se říká konvergentní vývoj. Tento jev spočívá v možnosti, že se dva nepříbuzné druhy vyvíjejí pod stejnými nebo podobnými vlivy prostředí nebo způsobu života, díky čemuž nakonec vypadají podobně.

Krajta zelená je vázána na koruny stromů, kde loví, odpočívá i se páří. Samice zde také klade vajíčka slepená k sobě do dutin nebo rozsoch stromů. Vylíhnutá mláďata mohou být červená, žlutá nebo modrá, své typicky zelené zbarvení v takovém případě získávají během dospívání.

Ohrožení

Krajta zelená je vyhodnocená jako mírně dotčený druh. Nejvíc ohrožující je pro ni nelegální odchyt a prodej na černém trhu. Díky svému vzhledu se jedná a jednoho z nejobchodovanějších druhů plazů.

scink dlouhonohý

Eumeces schneideri

psohlavec orinocký

Corallus hortulanus

trnorep skalní

Uromastyx acanthinura