pralesnička harlekýn
Dendrobates leucomelas
|
Třída |
obojživelníci |
|
Řád |
žáby |
|
Čeleď |
pralesničkovití |
|
Velikost |
délka těla 2 – 5 cm, hmotnost 2 – 3 g |
|
Potrava v přírodě |
drobní bezobratlí |
|
Rozmnožování |
klade až 12 vajec |
|
Biotop |
tropický deštný les |
Zajímavost
Černožluté výstražné zbarvení této pralesničky už dopředu upozorňuje případné predátory, že je tato žába nebezpečně jedovatá a není radno ji lovit. Kresba těchto pralesniček je u každého jedince unikátní, podobně jako třeba lidské otisky prstů.
Samičky kladou vajíčka do vlhkého listí a teprve až vylíhlí pulci jsou přenášeni samičkou na zádech do vody v blízkosti.
Samci tohoto druhu jsou vysoce teritoriální, zvláště pokud brání například chovné území. Souboj probíhá tak, že se žáby přitisknou břichy k sobě a vydávají bzučivé kvákání.
Pralesnička harlekýn je jediným druhem pralesničky, který období sucha tráví letním spánkem, estivací.
Patří mezi tzv. šípové žáby, jed těchto žab využívají jihoameričtí indiáni k přípravě jedových šipek. Pralesničky mohou mít v sobě až 1 miligram jedu, což stačí k usmrcení 15 lidí, 10 000 myší nebo dvou slonů. Jed je alkaloidní batrachotoxin, napadá sodíkové kanály buněk, zabraňuje přenášení nervových impulzů a zanechává svaly v neaktivním stavu smrštění, což může vést k zástavě srdce nebo fibrilaci – chaotickému stahování srdečních síní.
Jed pralesniček souvisí s potravou, kterou konzumují. V kolumbijské džungli žerou jedovaté mravence, což posiluje toxičnost jejich jedu. V zajetí chované pralesničky dostávají k jídlu většinou nejedovatý hmyz, jako jsou octomilky a jejich jed bývá velmi slabý.
Jed žáby vylučují kůží na povrch těla a sekret navíc silně páchne, což má predátory předem odradit. Sekret slouží i jako ochrana před mikroorganismy – chrání pralesničky před plísňovými, bakteriálními a parazitickými onemocněními.
Ohrožení
Tento druh je ve volné přírodě málo dotčený.
